V Užhorodu podruhé

Náš plán byl, že v Koločavě se uvidí. A uvidělo se. Když odcházel Kofola že skanzenu, dal mně a Luďkovi úkol, abychom cestou na autobusové stanici nebo kdekoli jinde zjistili spojení či se pokusili domluvit nějakou individuální dopravu. Že prý se domluvíme.
Kiki a Luďkovi v jedné chaloupce skanzenu potkali takového chlápka (asi živý exponát), který byl v Brně a tak mluvil česky a pokecali. Doporučil jim zkusit paní v hospodě u tanku.
No, dobře, je tank to pancéřové auto na pomníku? A ta hospoda u něj? Minutu před tím než lezem do hospody, která snad dřív byla autobusovou čekárnou u nás zastavuje auto. Lukáš a holky, kteří čekali v hospodě jeli doprovodným vozidlem do skanzenu aby ušetřili ten přesunový čas. Trochu mi připadá, že jsme tuhle obec obsadili😀 Informují nás, že dopravu už zařídili v Četnické stanici.
V Četnické stanici se čile hoduje, bodrý asi majitel se co chvíli chodí ptát, zda máme vše. Nejvíce mě zaujal dvojitý řízek zvaný Medvědí tlapa.
Doprava je domluvená tak nějak mlhavě na šestou. Jsem pověřen se toho asi majitele ptát, jak to s tím je a on mě odbývá, že tam nejdřív musí zavolat a raději se baví s českým motorkářem, který byl se dvěma kamarády v Moldavsku, ale ti kamarádi nemají tak dobré stroje, aby zvládli boční silničky. Zdá se, že s nimi budeme bydlet ve stejném ubytování v Užhorodu, protože nám to oběma domlouvá ten asi majitel.
Když se vrací k že záchodu, Kofola mě informuje, že už známe cenu té dopravy, že to má být 3900, ale že to nepotvrdili, protože chtěli počkat na šéfa, což mám být jako já, aby to schválil. Tak to mám jít vyřídit a zamlouvat na míň. No pěkná habaďůra na mě, ale co mám dělat, taky se potřebuju dostat do Užhorodu. Asi majitel vypadá, že je na naší straně a tak znova volá tomu šoférovi a domlouvají to. Cena 3000, kterou si představujeme je moc nízká, je tu příplatek za sobotu a neděli a tak. Tak prý 3600, ale až přijde, tak mu prý řekne 3500. A ubytování prý je od sto hřiven.

V šest skutečně přijíždí Mercedes Sprinter pro 16 osob my divoce platíme a přebývá jen šest piv, rychle dopisujeme pohledy a vyrážíme přes Mižhirji a Volovec do Užhorodu.
Nějak nás nenapadlo si zjistit, kde přesně ten hotel bude, takže jsme překvapeni, že jsme na nějaké periferií vedle rozvodny. Hostel se trefně jmenuje Elektron.
Platíme fakt jen 3500 hřiven, což vlastně není vůbec špatné, když uvážíme, že jsme si vlastně v sobotu objednali taxík, který přijel do dvou hodin a odvezl nás 160 kilometrů. Hostel má být za 120 na osobu, což je taky dobrý. Máme ho celý pro sebe, jediná vada je, že je tu jen jedna koupelna pro všechny a záchod je schovaný v ní. Správce nám vykládá ještě něco k zelené toaletě a duši, ale to asi znamená, že máme jít ven na trávník. Po desáté začíná pršet a to dost silně, takže se zvedá všeobecné nadšení, že nespíme ve stanech a především že je mokré nemusíme balit v půl čtvrté ráno v dešti, abychom v Koločavě stihli ranní maršrutku v pět.
Během vaření v kuchyňce se prostřednictvím sandálů na chodbě tvoří pořadník na mytí. Jen ta voda je sice pitná, ale pro vysoký obsah železa nepitelná, smradlavá a hnusná na chuť jako v Bedřichově či na Kladně. Mají to z vrtu a podle toho, že se tato část jmenuje Šachty se tu asi dolovalo, jako na tom Kladně.
Ráno v osm půjdem na autobus do města a v 13:50 pojedeme autobusem do Michalovců, což Kofola před chvílí koupil přes internet.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vrchol trasy