Příspěvky

V Užhorodu podruhé

Náš plán byl, že v Koločavě se uvidí. A uvidělo se. Když odcházel Kofola že skanzenu, dal mně a Luďkovi úkol, abychom cestou na autobusové stanici nebo kdekoli jinde zjistili spojení či se pokusili domluvit nějakou individuální dopravu. Že prý se domluvíme.
Kiki a Luďkovi v jedné chaloupce skanzenu potkali takového chlápka (asi živý exponát), který byl v Brně a tak mluvil česky a pokecali. Doporučil jim zkusit paní v hospodě u tanku.
No, dobře, je tank to pancéřové auto na pomníku? A ta hospoda u něj? Minutu před tím než lezem do hospody, která snad dřív byla autobusovou čekárnou u nás zastavuje auto. Lukáš a holky, kteří čekali v hospodě jeli doprovodným vozidlem do skanzenu aby ušetřili ten přesunový čas. Trochu mi připadá, že jsme tuhle obec obsadili😀 Informují nás, že dopravu už zařídili v Četnické stanici.
V Četnické stanici se čile hoduje, bodrý asi majitel se co chvíli chodí ptát, zda máme vše. Nejvíce mě zaujal dvojitý řízek zvaný Medvědí tlapa.
Doprava je domluvená tak něja…

Jsme v Koločavě

Zakotvili jsme v restauraci Četnická stanice v Koločavě, což je takový místní konzulát České republiky, lze tu dokonce platit rovnou v českých korunách. Neoddáváme se pouze hodování, ale i KPČ, nalezli jsme již hrob Nikoly Šuhaje, pomník Ivana Olbrachta a navštívili skanzen Staré Selo.

Mapa

Obrázek
Jsme na červené do Koločavy, kam dojdeme zítra ráno/dopoledne.
Jana se nám svěřila, že raději borůvky sbírá než jí a tak .má spoustu objednávek.
Teď vaříme oběd a to vzhledem ke vstávání před sedmou docela pozdě. Ale najít na vrchlové polonině kousek potřebného stínu se nedalo, tak jsme museli dojít až do lesa.
Pepa se nám svěřál, že prý doma neměli moli, dokud se tam se Simčou nezačly objevovat takové věci ajko ořechy nebo chia semínka. Vegani prý dohánějí absenci stravy živočišného původu pojídáním molů a červů. "Taková tajná veganská seance: hele, na chia semínka jdou úplně nejvíc, tam jich jsou kila na kilo..."
Pepa se spálil, ačkoli byl mazán, tak je naštvaný a tvrdí, že kdyby mazán nebyl, že se nespálí. Je otázka, zda je složitější mazat Kačenku nebo Pepu.
S Luckou a Lukášem se setkáme v Koločavě, kam převáželi doprovodné vozidlo. Navštívíme místní pamětihodnosti a pak se uvidí.

Vrcholová.

Obrázek

Vrchol trasy

Včera jsme zdárně prošli. Obcí. Siněvir, budíček byl kvůli pozdnímu zqtáboření velmi pozdě a vycházeli jsme tak qž v píledne. Obídek u řeky s koupáním. Spaní u cesty 48°31,687' 23°39,325`.
V půo šesté nás budí náklaďák sběračů borůvek, tak jdeme brzo.

Dívka s jáhlovou kaší

Obrázek
ZVLÁŠTNÍ VYDÁNÍ DAILY UKRAINE
Kačka strávila svou první noc v životě na Puťáku a prej dobrý.
Ti, kteří včera nešli pro vodu ušli 2,81 km, tábor je 630 m n.m., soiuřadnice 48°41,990´s.š. a 23°10,722´v.d.

Nedělní tábor

Obrázek

Do Užhorodu

V Košicích jsme ráno byli na čas. Miki večer říkala, že kdyby ji někdo ráno probudil kafem do postele, že by jí možná ani nevadilo vstávat v těch šest. No a splnilo se jí to. Stevard nás probudil už v půl šesté a dožadoval se toho, že nám musí dát náš snídaňový croissantem. Pak jsme měli v ceně ještě kafíčko no pak už jsme museli vystoupit na konečné. Bylo zatařženo a poprchávalo, ale poměrně teplo, takže v autobuse se pečeme. Na nástupišti jsme zjistili že máme asi fakt moc jídla. Nikdo totiž pořádně nevěděl, že k centrálně zajišťovanému jídlu není potřeba se přihlásit, ale naopak při jeho nechtění odhlásit. Takže Týna s Milerem napekli pro všechny, k tomu napekla Jana, já jsem dostal tu výslužku. K tomu navrch centrální bageta, zapomněl jsem se odhlásit od centrálního sušeného mléka, takže ho teď ponesu čtvrt kila navíc a ještě se asi stalo, že jsme nqvážili dvahrát jáhlovku pro Pepu. Takže je zákaz jít v jakémkoli ukrajinském městě na jídlo do hospody, dokud to všechno nesníme:-)Eu…

Neděle

Protože Miler a Kofola svorně tvrdili, že mají na služebních číslech datový roaming i na Ukrainu a stovky megabytů dat, nechal jsem se přesvědčit, že nebudu kupovat ukrajinslou sim kartu. Možná to byla chyba, protože Miler má data asi jen v EU a pak už byl špatný signál, že data nefungovala nikomu.Ráno jsme se probudili do slunečného dne a vyráželi asi v půl desáté, kdy už bylo fakt vedro. Pár lidí šlo před odchodem ještě pro vodu, ale ne jako my, vrátili se za chvilku. Týna, která je vždycky první připravena vyrazit jjiž nervozně přešlapovala u svého 45 liitrového batůžku a významně počítala záporné body. Nevím, jestli jsem to loni psal, ale Týna se musí neustále pohybovat, aby jí voda proudila přes skřele a neudusila. Jako to mají žraloci a jiné paryby.Cesta stoupala převážně vzrostlým bukovým lesem a na hřeben jsme museli překonat zhruba 600 výškových metrů.
Bylo vedro vedro a tak zásoby vody rychle.mizely. Na vrcholu  stál velký kříž ze sioných ocelových rour na který, jak se ukáz…

Středa

Ve středu jsme se rozděli na několik skupinek a došli do Měžhorje Mížhirje. Vedra pokračují a museli jsme sklesat včetně nastoupané výšky v závěru skoro 1000 výškových metrů a mělo to pořádný sklon, takže to byl docela záhul na kolena. Pepe běželi stihnout ten autobus a tak první, kdo kolem druhé hodiny zakempil v restauraci Family, což byla první restaurace v Mežhorje u červené značky, byli Lukáš s Luckou. Postupně jsme se tam scházeli nejen mmy, ale i ty ostatní výpravy, které jsme v předchozích dnech potkávali. Jedli, pili a hodovali jsme až v půl sedmé přichází i Kofolovic skupinka v čele s Kofolou s nápisem Finisher na tričku.
Hodujeme zhrubba do desíti večer, místní příznivé ceny nás vybízejí k obžerství.Jenže představa, že Mižhirja za kilometr skončí a my zatáboříme na loučce se rozplývá, protože baráky se táhnou kolem cesty ještw 6 kiometrů i v bočním slepém údolí. Asi o půlnoci potkáváme dva chlápky, kteří nám říkají, že takové místo, které hledáme, tu nenajdeme a tak naše no…

Úterý

Úterý míhlo bých charakterizováno tím, že jsme chtěli dojít co nejdál. Protože Kačence docházelo vybavení, potřeboval někdo ve střdu do Mižhirje, aby z Volovce převezl auto. Zbývalo něco kolem 35 kilometrů a tak jsme šli a šli, aby na středu už moc nezbývalo a došlo se to dopoledne. Poslední autobus, který jsme měli najitý jel ttotiž ve dvě.
Proto jsme nakonec upelášili 22km s nadějí na koupací jezírko, které úplně koupací nebylo, ale náš koupací stan se aspoň umyl. Ačkoli jsme došli již za šera, udělali jsme ještě oheň a máťák, ale nálada na ponocování ani s naspaným včerejškem přes únavu nebyla.
22,8 km, 1046 mnm, 48°31, 363' s.š., 23°23, 638' v.d.

Pondělí

V pondělí jsme urazili rekordně krátkou trasu a to nejkratší za všechny Puťáky. Naše stany se totiž nepohnuli z místa. Věděli jsme, že celý den má pršet a protože nestíháme žádný konkrétní spoj a máme čas až zhruba do soboty, mohli jsme si dovolit přečkat ten nečas v suchu stanu. Češi, kteří tábořili vedle nás to udělali stejně a zdálo se, že i Evžen a spol. Kteří kempovali o kousek dál taky nevyráželi.
Skutečně s krátkými přestávkami pršelo celý den, viditelnost plus mínus 100 metrů a tak jsme měli všichni plus mínus podobný režim jako Kačenka, tedy nasnidat, spát, naobědvat, spát, probudit se a chvíli něco brebentit, spát, navečeřet a spát.
Tábořiště: stále 48°39,431' s.š. 23°12,703' v.d. v 1290m n m., ujito 0km mimo zacházek na záchod a pro vodu,.které díky nízké viditelnosti byly vcelku krátké.

Do Užhorodu

V Košicích jsme ráno byli na čas. Miki večer říkala, že kdyby ji někdo ráno probudil kafem do postele, že by jí možná ani nevadilo vstávat v těch šest. No a splnilo se jí to. Stevard nás probudil už v půl šesté a dožadoval se toho, že nám musí dát náš snídaňový croissantem. Pak jsme měli v ceně ještě kafíčko no pak už jsme museli vystoupit na konečné. Bylo zatařženo a poprchávalo, ale poměrně teplo, takže v autobuse se pečeme. Na nástupišti jsme zjistili že máme asi fakt moc jídla. Nikdo totiž pořádně nevěděl, že k centrálně zajišťovanému jídlu není potřeba se přihlásit, ale naopak při jeho nechtění odhlásit. Takže Týna s Milerem napekli pro všechny, k tomu napekla Jana, já jsem dostal tu výslužku. K tomu navrch centrální bageta, zapomněl jsem se odhlásit od centrálního sušeného mléka, takže ho teď ponesu čtvrt kila navíc a ještě se asi stalo, že jsme nqvážili dvahrát jáhlovku pro Pepu. Takže je zákaz jít v jakémkoli ukrajinském městě na jídlo do hospody, dokud to všechno nesníme:-)Eu…

Tak jedem!

Nevím proč skoro vždycky vyfasuju nespící kupé. Nebo že by to bylo tím, že za nespací kupé můžu sám?Každopádně je tady Pepa. A Pepa, kromě toho, že nespí, tak letos vyloženě zklamal.
Za prvé nemá sako. Pepa mnoho let chodil Puťáky v saku a letos nic.
Za druhé nemá cukr. Pepa si s sebou každý rok nosil, pokud ne dvě, tak rozhodně jednu kilovku cukru, v původním papírovém sáčku.A zpravidla pak tuto kilovku rozpustil jen ve dvou čajích/kakaíčkách, případně v jednom.
Za třetí, Pepa nemá ani velké mazané sušenky. V Černé Hoře asi šestý den vytáhl z báglu obrovské neporušené, nerozdrobené balení Princek. Někdo konstatoval, že je musel koupit den předtím v té kůče, jak jsme pili. Já tomu ale nevěřil, to by nebyl extremista Pepa, kdyby je neměl už Prahy.
Vzpomínali jsme, milá Verčo třeba i na to, jak mi onen picí večer společensky unavenému upadl kartáček do jalovce;-)
Tak mevím, jestli je Pepa přepracovaný nebo jestli na něj má špatný vliv Simča. Té mimochodem stačí půlka karimatky, aspoň p…

DALŠÍ PŘÍSPĚVEK

Zkouška 2.

Ještě jeden příspěvek

Zkouška
Obrázek
Logo: