Tak jedem!

Nevím proč skoro vždycky vyfasuju nespící kupé. Nebo že by to bylo tím, že za nespací kupé můžu sám?

Každopádně je tady Pepa. A Pepa, kromě toho, že nespí, tak letos vyloženě zklamal.
Za prvé nemá sako. Pepa mnoho let chodil Puťáky v saku a letos nic.
Za druhé nemá cukr. Pepa si s sebou každý rok nosil, pokud ne dvě, tak rozhodně jednu kilovku cukru, v původním papírovém sáčku.A zpravidla pak tuto kilovku rozpustil jen ve dvou čajích/kakaíčkách, případně v jednom.
Za třetí, Pepa nemá ani velké mazané sušenky. V Černé Hoře asi šestý den vytáhl z báglu obrovské neporušené, nerozdrobené balení Princek. Někdo konstatoval, že je musel koupit den předtím v té kůče, jak jsme pili. Já tomu ale nevěřil, to by nebyl extremista Pepa, kdyby je neměl už Prahy.
Vzpomínali jsme, milá Verčo třeba i na to, jak mi onen picí večer společensky unavenému upadl kartáček do jalovce;-)
Tak mevím, jestli je Pepa přepracovaný nebo jestli na něj má špatný vliv Simča. Té mimochodem stačí půlka karimatky, aspoň podle toho, jak tady teď spí. Poloviční od příčné osy, takže kdyby se to vhodně zkombinovalo, možná bychom ušetřili nesení jednoho stanu. Třeba s Lukášem a Luckou, těm taky každému stačí půlka karimatky, soudě podle toho, jak spějí v sousedním kupé na jednom lehátku. Ti teda ovšem napůl podél podélné osy.
To třeba taková Jana, ta chce mít svůj osobní prostor a protože je světem protřelá (bydlí už nějakou dobu v Brně, což je už skoro Asie), měla uložený lístek a nenechala si tak nakukat, že máme jen 14 místenek a že bude muset spát na té volné půlce u Simči.
A když už tu rozebíráme jednotlivé lidi, tak co by to bylo za deník, kdyby tam nebyla kapitola o Týně: Tuhle, když jsme malovali ty skleničky Kofolovic svatební dar, tak tam Petra přinesla Deníky h minulých puťáků, Týna si tím v pauue listovala a najednou povídá:"Tady jsou celé kapitoly o mě!". Tak aby tu tedy byly i nadále celé kapitoly, tak vám můžu napráskat třeba to, že si Týna nedala zmrzlinu, kterou jsme doatali na cesu od Anety.
Kofolovi se buď srazila ramena nebo přestavna tranzitního železničního koridoru dovolila používat širší vozové skříně, ale vešli jsme se s ním na jednu sedačku ještě dva.
Miki s Luďkem nám vyprávěli o své tabákové plantáži, mají v Jižních Čechách už dvoimetrové rostliny, potom o technologii výroby doutníků, že se dělají ze třec listů-hotního středního a dolního, ale ty dolní, že jim nějak nejdou. A jak budou ty tabákové listy teď macerovat v teráriu při 40 stupních a jak si tím teda budou asi přes zimu vytápět.byt, protože se to.musí dělat několik měsíců. Škoda ken prý, že nikdo z nich nekouří.

Ale teď o samotné cestě. Jedeme Rychlíkem Jančurou alias Regiojetem do Košic a nevzali jsme to nejlevnější, ale luxusně jsme si koupili lehátka což.se prý k některým našim čtenářům nedoneso. Podle mě nejlepší způsob cestování.A zas tak.moc to nestojí.
V Košicích, kde máme.být v 6:14 máme 3/4 hodimy na přestup na autobus do Michalovců, kde přestoupíme na autobbus směr Užhorod. Odtud prý pořád něco jezdí do Mukačeva, kde potřebujeme chytnout nějaký vlak do Volovce. Doufám, že se to povede, protože jízdní řád z internetu je plný podivných vysvětlivek jako že Spoj jede od 23.5. do 17.8. v liché dny, ale ne 3,11 a 15. Ještě tam chybí, že Spoj nejezdí za ůplňku a pokud sd hraje fotbal. O tom, že spojeí nemussí být vždy stoprocentní svědčí například.to, že ukrajinský autobusový IDOS má ve výpisu spojů jako jednu kolonku procentuální vyjádření statistiky, zda spoj vůbec přijel
A ne všechny mají 100%

Z Volovce (na starších.mapách též jako Volové) se vydáme po červené značce.vzůru na Poloninu Boržavu až do Mižhirje, odkud pak do Koločavy.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vrchol trasy

V Užhorodu podruhé